Jan Děd: Blbá nálada o dvacet let později

Tohle bude žlučovité pojednání. Žlučovité stejně, jako současná celospolečenská debata. Je smutné, že když ji chci charakterizovat, je tohle první co mě napadne. Bohužel moudří, slušní, pracovití a poctiví lidé se příliš dlouho stranily politické a všeobecně společenské rozpravy.

Z panoptika na veřejnou scénu

Ponechali jsme tak tento prostor zmetkům, hlupákům a deprivantům. A tak nám dnes kdejakej Matěj hlásá, že soukromá provozovna restaurace je veřejný prostor na který má právo, kdejaký přihlouplý homopornoherec se nám snaží dávat morální apely s drzostí vlastní angažovaným levicovým pomatencům a k uchopení moci v naší zemi stačí prohlásit že, „Všeci tuna Kradnů – okrem mě“, bez ohledu na to, jak zasranej zloděj zrovna jste. A protože byl tento prostor příliš dlouho ponechán zmetkům k neomezenému užívání, přelajnovali si hřiště k obrazu svému. Kdo říká pravdu je označen za lháře a kdo mele blouznivé nesmysli je „pravda a láska“ Hate Free mocinky moc duhový vzor lidskosti a vyspělosti (že jo Halík). A poslední zbytky normálních lidí opouštějí tento prostor. Začarovaný kruh jak vyšitý.

„Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ Karel Kryl

Mnohem větší problém je ovšem akcelerace „neonormalizace“ Evropy. Příliš dlouho se mlčící většina (doufejme že většina) utěšovala, že „ono to nějak dopadne.“ A příliš dlouho odmítala (nejen) česká pravice začít řešit svoji krizi. Příliš dlouho jsme ve Svobodných budovali stranu na desetiletí, aby se pak ukázalo, že desetiletí nemáme. Marxisti to totiž vzali hopem. Není náhodou, že řada lidí mluví opět o normalizaci a že jediný, kdo v socialistickém svazu evropských republik ještě trochu cuká, jsou post-komunistické země. Škodlivost Dinstbírů, Šabatánů, Junckerů a dalších pomatenců roste exponencionálně a přidá-li se k tomu všivej agent Bureš se svojí velkou malou domů, chytá cesta do prdele poměrně pekelnou rychlost a i část ignorantsva se najednou nestačí divit, kam se prodřímala. Část. Zmrdi a Wohnouti svorně volí kobliháře a zcela ignorujíce skutečné problémy společnosti, vedou nesmiřitelnou válku o Lihoše Zbytečného Prvního.

Kvality, jimiž se má vyznačovat, rozhodně nejsou vůdcovské schopnosti, jde tu spíš o schopnost pobuřovat. Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ – provokativní a zároveň fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost.“ Douglas Noël Adams – Stopařův průvodce Galaxií

Státy už dávno neexistují

Můžeme vést spory, zda jsou to hlupáci, kdo mají největší díl viny na současné situaci. Ale je to zbytečné. Blbost části populace, zde na DF zvané Zmrdi a Wohnouti není v žádném případě proměnou. Je to prostě defaultní nastavení našeho časoprostoru. Kdo ovšem proměnou tvoří, jsou mlčící slušní lidé. Móda, kdy se politika a věci veřejné (nikoliv Bártovo) považují za špinavé a nehodné slušných lidí nevyhnutelně vede k tomu, že vyklizený prostor zaujmou šmejdiexoti. A tak nám prostě došel čas. Veškeré vládnoucí struktury u nás i v uhniji se zaplnili neschopnými exoty. Stupeň zazmrdění Level Milion. Státy ani uhnije již nejsou schopni naplňovat svá základní poslaní. Zajišťovat právo a bezpečnost.

Z práva se stal neřešitelný chaos, kdy jeden přiblblej zákon neguje druhej přiblblej zákon. Jsou jich desetitisíce, neustále se novelizují a mění, vydávají se z nich výjimky, různí se jejich výklad, neorientují se v nich ani erudovaní odborníci, kteří na jakýkoliv resultát potřebují dlouhé hodiny studia a přesto se pak pouze domnívají. Nicméně občan je povinen to vše znát a všeho toho dbát. Důsledkem toho prakticky není chráněn, neboť připravenější protihráči si najdou kličky a obezličky, ale zároveň je pod neuvěřitelným tlakem obstát před zlovůlí úřadů, před kontrolami fízlů, finančáků a jiných udavačů. Na vše potřebuje povolení a získání takového cáru papíru je vyšší dívčí. Jsou schopni současné mluvící hlavy v parlamentech tuto situaci řešit? Nejsou a nechtějí. Místo toho, aby započali s úklidem chrlí jen další bordel. I ten nejčestnější úředníček v Bruseli s nejčistšími úmysly a snahou (pohádková postava) škodí. Protože jeho úkolem je tvořit. A přitom je čas rušit.

Přes hranice států na okraji tzv. Shenghenu se na nás valí záplava negramotných migrantů s podprůměrnou sociální i obecnou inteligencí. Všichni víme, že tuto situaci nemůžeme zvládnout. Zaprvé tolik zametačů a kopáčů nepotřebujeme a za druhé i tyto práce musí vykonávat někdo, kdo chápe, že je třeba se dostavit v určitý čas, na určité místo. I bez jakékoliv debaty o hrozbě terorismu a islamizace, bez jakékoliv debaty o zátěži pro sociální systém se jedná o obrovský bezpečnostní problém. Přicházejících je prostě příliš mnoho na to, aby je byla naše společnost pojmout bez drastických následků. Ponechám stranou i to, kolik procent je válečných uprchlíků a kolik procent jen migruje za lepším životem. Jednak je to irelevantní pro náš problém a druhak považuji snahu zajistit si lepší životní podmínky za legitimní motiv lidského jednání. Nicméně Evropa nemá dostatek příležitostí pro uplatnění takového davu lidí. Každým dnem exponencionálně roste počet lidí na společensko-ekonomickém dně. A to je časovaná bomba. Les Miserables si totiž budou snažit obstarat obživu a začnou loupit. A sociální flustrace povede k radikalizaci. Je jedno, jestli k muslimské, nebo bolševické, či kýho šlaka jaké. Tohle je extrémní bezpečnostní problém a stát, pokud chce obhájit smysl své existence musí konat. A státy nekonají (Natož pak Uhnije – ta přímo škodí). Ztratily schopnost vykonávat základní funkce – ztratily jakýkoliv obhajitelný důvod své existence.

Místo toho však, aby podnikly kroky k nápravě situace, nebo aby uznali svůj úpadek a rozvázali ruce těm, kteří se dokáží postarat o sebe a svoje bližní, tak ještě více loupí, ještě více vydírají, ještě více utiskujíšikanují. To už není státní zřízení. To je organizovaný zločin a nic na tom nemění fakt, že je organizován demokraticky.

Stojíme nad smutným obrazem rozpadající se společnosti. Nad obrazem selhání těch, kteří snad měli ve svých rukou možnosti situaci změnit, ale z různých (nejen výše popsaných) důvodů tak neučinily. Takhle nějak se asi museli cítit staří Římané. To už je pořádný důvod k blbé náladě.

Aequam memento rebus in arduis servare mentem

Máme celou řadu možností, neexistuje-li stát. Můžeme začít budovat nové zřízení, snad lepší a spravedlivější. Zda to bude formou státu, království nebo Ancapu ukáže čas. Můžeme se i pokusit vzkřísit současné zřízení. Asi je to i logický první krok. Vypráskat zločince a velice pečlivě hlídat, jak si nově navolení zastupitelé počínají. A požadovat postupné reformování státu do přijatelné a použitelné podoby.

Jediné na co nám už nezbývá je čas nedělat nic a čekat jak to dopadne. Protože v tom případě to dopadne blbě. To už nám současnost ukazuje víc než jasně.

Jak ale říkám, na každičké štaci, svět bude lepší, dáme-li si práci.“ Karel Infeld Prácheňský (Záskok).

Jan Děd
člen jihočeských Svobodných

Napsáno pro dfens-cz.com

Sdílet:
FACEBOOK
FACEBOOK
TWITTER
GOOGLE
http://jihoceskykraj.svobodni.cz/2016/10/jan-ded-blba-nalada-o-dvacet-let-pozdeji/
LINKEDIN
PINTEREST
RSS
SHARE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spamu *
Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Chcete nás podpořit? Sdílejte. Děkujeme!