Milan Černoch: Pohádka o vzkvétající Evropě – I. díl

Jednoho krásného dne si lidé v malých i velkých zemích Evropy řekli, že už nechtějí války, že chtějí mír a že nejlepší bude, když všichni začnou tahat za jeden provaz. Do svého čela postavili soudruhy, kteří měli se sjednocováním celoživotní zkušenosti a požádali je, aby tuto velikou věc vykonali. Soudruzi nelenili, za pár let vybudovali prosperující říši a každému bylo jasné, že se blahobyt snesl na zem. Zemím, které nebyly dostatečně pokrokové a vyjadřovaly ve vnitřních referendech pochybnosti o společné cestě k ráji, bylo umožněno referenda opakovat, dokud společná myšlenka rozvoje nezvítězila. S lidmi, kteří se stavěli společné prosperitě do cesty, bylo zacházeno vlídně. Blbec je blbec a nemůže za to, že nedohlédne ke světlým zítřkům, tak ho přeci nebudeme trestat. Dyť jsme humanisté. Nastalo období, kdy jedna šťastná zpráva střídala druhou. Tu se rušili hranice mezi státy – jsme přeci slušný lidi, tak co bychom se omezovali v pohybu. Tu se přijala společná měna – tím pomůžeme slabším kamarádům z jihu. A když někdo ekonomicky škobrtnul, hned mu ostatní národy běžely na pomoc. A když škobrtnul po druhý a přidal se další, pomoc se znásobila. A tak jeden druhému pomáhal, až z toho tekly slzy i Rusům. Jak říkám, prostě ráj na zemi.

V té době kdesi na severu Afriky pozoroval tento rozmach se záští v oku zlý strýček Kaddáfí. Zle se na evropské soudruhy obořil a žádal platit nemalé peníze za to, že stráží Evropu od nájezdu černých barbarů… ,,Jakýpak barbaři? Co si to dovoluješ, ty teroristo jeden? Ty nás budeš vydírat? Počkej, my s Tebou zatočíme!“ A jak evropští a američtí soudruzi řekli, tak udělali. Pomohli svrhnout zlého diktátora, přivezli do celé severní Afriky mír a demokracii a za pomoc si odvezli jen trošku ropy. Záhy byl prokouknut plukovníkův trik a v ,,barbarech“ byli poznáni šikovní a vzdělaní lidé, které bylo potřeba co nejdříve dostat do Evropy, aby se mohli účastnit kontinentálního hodokvasu a mohli původní obyvatele multikulturně obohatit. Nad tím vším držel svou ochrannou ruku světový vládce Barack Hussein Obama, který pomáhal vyvážet mír a lásku i do jiných koutů světa, takže vše šlo jako po másle. To bylo radosti a nových shledání, až srdce plakalo. Z několika světových stran přijížděli na starý kontinent noví a noví lidé, zejména lékaři, stavaři, učitelé, IT specialisti, ale i lidé manuálně zruční jako truhláři, tesaři, zedníci atd. atd. Ti všichni neváhali, pustili se do práce a začali původní obyvatele ihned kulturně a nábožensky obohacovat. Bylo velké štěstí, že jim v cestě nestály žádné překážky v podobě hraničních plotů a oni mohli dorazit do cíle v rekordním čase. Soudruzi výskali nadšením, lid je vítal s otevřenou náručí a bijci za lidská práva jim dokonce nabízeli i své vlastní domovy. A když už nějaký hlupáček naznačil, že nových osadníků je na jednom místě příliš mnoho, věděl si hned bystrý soudruh rady a vymyslel kvóty. To je nápad! Těm zemím, kterým se daří o krapánek méně než nám, pošleme posily…

To by bylo, aby pokrok společně s pravdou a láskou, nezvítězil.

Pokračování příště?

Milan Černoch
místopředseda jihočeského krajského předsednictva Svobodných

Sdílet:
FACEBOOK
FACEBOOK
TWITTER
GOOGLE
http://jihoceskykraj.svobodni.cz/2016/05/milan-cernoch-pohadka-o-vzkvetajici-evrope-i-dil/
LINKEDIN
PINTEREST
RSS
SHARE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spamu *
Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Chcete nás podpořit? Sdílejte. Děkujeme!